• English (UK)
  • Čeština
  • kalahari
  • mesita
  • symbols
  • worcester
  • Poznáváme Afriku a arabské země CZEFRICA.com
  • Poznáváme Afriku a arabské země CZEFRICA.com
  • Poznáváme Afriku a arabské země CZEFRICA.com
  • Poznáváme Afriku a arabské země CZEFRICA.com
  • Poznáváme Afriku a arabské země CZEFRICA.com

Titanic jižních moří


Jižní Afrika

Titanic jižních moří

Durban - Již téměř 98 let spočívá na mořském dně kdesi mezi Durbanem a Kapským Městem vrak luxusního parníku Waratah, který v červenci 1909 beze stopy zmizel cestou z Durbanu do Kapského Města. Všechny dosavadní pokusy o jeho nalezení ztroskotaly a jeho zmizení patrně zůstane navždy záhadou.

I Jihoafričan Emlyn Brown, který vrak hledal 22 let, se po své poslední bezvýsledné pátrací akci z dubna a května 2004 svého pátrání vzdal. „Vyčerpal jsem všechny možnosti. Vůbec netuším, kde ještě hledat," řekl 44letý odborník na lodní vraky. Jeho šestnáctičlenný tým byl vybaven moderními přístroji i nejnovějšími informacemi o možné poloze vraku. Pracoval při pobřeží Východního Kapska mezi ústími řek Bashee a Qora, kde byla Waratah, přezdívaná „Titanic jižních moří", naposledy věrohodně spatřena.

Její osud je skutečně podobný Titanicu. Šlo o luxusní parník, jehož tragedie se naplnila při jeho první cestě. I on byl považován za nepotopitelný díky osmi vodotěsným komorám podél trupu. Zatímco o Titanicu však je od začátku známo, že se srazil s ledovcem, zkáza lodi Waratah se nikdy nevysvětlila.

SS Waratah (vyslovuje se uorətá), patřící společnosti Blue Anchor Line, byla spuštěna na vodu v září 1908 ve Skotsku. Měla výtlak 9 339 tun a nejvyšší rychlost 13,5 uzlu. Velel jí zkušený námořní kapitán Joshua E. Ilbery. Byla postavena jako osobní a nákladní loď pro tehdy frekventovanou emigrační trasu do Australasie. I její název připomínal toto poslání: Waratah (Telopea) je rod pěti druhů velkých keřů či malých stromů se štíhlými kožovitými listy a červenými květy, jejichž domovem je jihovýchodní Austrálie.

Když Waratah poprvé vyplula 8. listopadu 1908 z Anglie do Austrálie, vezla 689 emigrantů napěchovaných v podpalubních prostorách, 67 cestujících těšících se přepychu první třídy a 119 členů posádky. Cesta proběhla bez problémů. Po prohlídce v suchém doku se loď vydala 27. dubna 1909 ze Sydney na zpáteční cestu s cestujícími pouze v první třídě. Místo emigrantů v podpalubí zaujalo 6 500 tun nákladu. Směřovala do jihoafrických přístavů Durbanu a Kapského Města a potom do Londýna. Až do Durbanu šlo všechno dobře. Jeden cestující, inženýr Claude Sawyer, však v Durbanu loď opustil s odůvodněním, že ji považuje za nestabilní vinou vysoko položeného těžiště. Své manželce poslal do Londýna telegram: „Myslím, že Waratah je vratká, vystoupil jsem v Durbanu."

V osm hodin večer 26. července 1909 vyplul parník z Durbanu s 92 cestujícími a 119 členy posádky. 39 cestujících nastoupilo v Durbanu a 14 cestujících mělo vystoupit v Kapském Městě. Příštího rána v šest hodin dohonil pomalejší loď Clan MacIntyre, také plující do Kapského Města. Zimní moře bylo rozbouřené a od jihozápadu (tím směrem lodi pluly) se blížila bouře. Toto setkání je poslední doložené svědectví o spatření lodi Waratah před jejím tajuplným zmizením. Existuje několik dalších svědectví, že byla spatřena, ta se však nepodařilo potvrdit.

Když Waratah nedorazila do Kapského Města v předpokládaném čase 29. července, nebyl ihned vyhlášen poplach. Předpokládalo se, že ji zdrželo nepříznivé počasí. Jako jiné lodi z té doby nebyla vybavena radiem, aby mohla vyslat tísňový signál. Až po třech dnech začalo intenzivní pátrání, ale přes veškeré úsilí se nenašla sebemenší stopa po lodi samé, cestujících ani nákladu.

Nejpravděpodobnější teorie o tom, proč Waratah beze stopy zmizela, hovoří o nenadálé, mimořádně vysoké vlně, která loď, zřejmě opravdu vratkou, překotila a pohltila. Oceanograf profesor Mallory z University of Cape Town uveřejnil v roce 1973 studii, podle níž v úzkém pásu mezi Richards Bay a Střelkovým mysem (Cape Agulhas) vznikají znenadání abnormální, až dvacet metrů vysoké vlny. Soudí, že kombinace rychle se svažujícího kontinentálního šelfu, síly Agulhaského proudu, dosahujícího rychlosti až čtyř uzlů, a prudké vichřice dala vzniknout obrovské vlně schopné pohltit i velké lodi. Studie upozorňuje, že tyto vlny vznikají, když zimní frontální systémy postupují od jihozápadu podél jihoafrického východního pobřeží. Waratah se zřejmě velmi rychle potopila až na dno a Agulhaský proud se postaral o rozptýlení trosek.

Objevil se i názor, že se loď nepotopila, ale že abnormálně vysoká vlna ji ochromila a po ztrátě kormidla a bez jakékoli možnosti spojit se s pevninou byla zahnána na jih směrem k Antarktidě a buď se ztratila v širém oceánu, nebo ztroskotala v Antarktidě. Ani pro tuto teorii ovšem nejsou žádné důkazy. Jihoafrický novinář David Willers předložil ve své knize „In Search of the Waratah" (Pátrání po Waratah) názor, že loď se dostala až k pobřeží Ohňové země, kde byla přepadena a potopena.

I nadpřirozené úkazy se kolem katastrofy uplatnily. Například zmíněný Claude Sawyer oznámil při vyšetřování v Londýně, že se mu třikrát zjevil muž „s dlouhým mečem a podivně oblečený. Meč držel v pravé ruce a byl zbrocený krví." Toto zjevení bylo jedním z důvodů, proč se rozhodl v plavbě nepokračovat a vystoupit v Durbanu. Sir Arthur Conan Doyle, duchovní otec Sherlocka Holmese, ve snaze zjistit, jak loď mohla zmizet, uspořádal dokonce spiritistickou seanci.

(img, in, jš)

Poll

Chtěli byste se podívat do Afriky či na Blízký východ?

Copyright © 2007-2021 CZEFRICA.com
Vytvořila POČÍTAČOVÁ POHOTOVOST s.r.o.
Webhosting-domeny.info